ve Všech věcech

Podobně Duch nám pomáhá v naší slabosti. Neboť nevíme, za co se modlit, jak bychom měli, ale duch sám se za nás přimlouvá sténáním příliš hlubokým pro slova. A ten, kdo hledá srdce, ví, co je mysl ducha, protože Duch se přimlouvá za svaté podle vůle Boží.,
– Římanům 8: 26-27

osmá kapitola Pavlova epištoly církvi v Římě začíná nádherným prohlášením: „proto nyní neexistuje žádné odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši.“Zbytek kapitoly obsahuje mnoho dalších veršů, které ti z nás, kteří byli vychováni v církvi pravděpodobné, že si zapamatovala, včetně dva verše, které nám poskytuje dnešní lectionary.

před pár dny církev oslavila Letnice. Po Kristově výstupu do nebe poslal Ducha Svatého přesně tak, jak slíbil., A v Římanům 8 Pavel uvádí některé výhody, které Duch Svatý nabízí těm, kteří jsou v Kristu — těm lidem, kterým bylo Kristovo dílo aplikováno. Jednou z těchto výhod je přímluva Ducha Svatého za nás.

to nás přivádí k Římanům 8: 26-27. Jsme-li upřímní, tam byly časy v našich životech, když modlitba byla obtížná, a pravděpodobné, že tam byly období, kdy modlitba byla téměř nemožné. Můžete si představit čas ve svém životě jako následovník Ježíše, když se modlitba cítila marná, přesto jste se stále snažili modlit?, Nebo možná v době, kdy jste se chtěli modlit, ale okolnosti ve vašem životě vás zanechaly beze slova? Představuji si, že jsou někteří z vás, kteří se občas jednoduše vzdali a přestali se modlit (alespoň na sezónu). Bez ohledu na to, v jakém táboře jste se našli (nebo nyní najdete), slib v těchto dvou verších by měl přinést velkou útěchu. Duch svatý se za vás v takových chvílích přimlouvá.

ale Paul říká mnohem víc než to. To není jen pasáž se obrátit, když máme pocit, že náš modlitební život není úplně to, co bychom chtěli, aby to bylo., Místo toho Pavel poukazuje na univerzální stav mezi křesťany: „nevíme, za co se máme modlit, jak bychom měli.“Není to jen to, že se za nás Duch přimlouvá, když si nejsme jisti, jak se (nebo co) modlit. I když máme pocit, že náš modlitební život jde docela dobře, stále potřebujeme Ducha, aby přimlouvám se za námi. Ale to není důvod k zoufalství.

takže, co tady vlastně Pavel říká? Říká, že Duch se modlí, nějaký nepopsatelný jazyk Otci, že my, jako obyčejní lidé, nejsou schopni se modlit, nebo pochopit?, Byl bych proti takovému čtení, protože to není to, co věřím, že Pavel říká. Spíše sténání jsou prostě “ příliš hluboké pro slova.“To dává smysl i mimo kontext modlitby. Jistě, ve vašem životě jsou chvíle, kdy i když existují slova, která vyjadřují vaše emoce, tato slova nebyla dostatečná, takže jste prostě zasténali spíše než hlasová slova, která nemohla uspokojit. Protože i sténání má smysl. I když sténání ducha v modlitbě za nás jsou bez slov, nejsou bezvýznamné1

v Bibli jsou jiné časy, kdy je zmíněno sténání., V celém Starém zákoně Bůh slyší sténání svého lidu Izrael. Žalmista sténá a Pán ho slyší a reaguje. V Římanům 8: 22, celé stvoření sténá, a v dalším verši (v. 23), my sami „sténáme dovnitř, když netrpělivě čekáme na přijetí jako synové, vykoupení našich těl.“Stott kreslí paralelu mezi sténáním stvoření, naším sténáním a sténáním Ducha. „Duch svatý se ztotožňuje s našimi sténání, s bolestí světa a církve a sdílí touhu po konečné svobodě obou. My a on spolu sténáme.,“2

co by nám mělo přinést ještě větší útěchu, je to, že když duch sténá s námi a pro nás, sténá v souladu s Boží vůlí. Římanům 8: 27 se říká, že Duch se za nás přimlouvá v souladu s Boží vůlí. Nemusíme se vždy modlit v souladu s Boží vůlí, ale Duch Ano. A Bůh odpoví.